Hodnocení přeshraničních dopadů na životní prostředí se týká vztahu mezi státy, přičemž použitelná ustanovení jsou obsažena v obyčejovém a smluvním právu, a dále v národní legislativě. Tento článek se zabývá oběma těmito dimenzemi prostřednictvím analýzy případu elektrárny Prunéřov II. Autoři se věnují otázce, zda se mohou země, které jsou více vystaveny klimatickým změnám, začít domáhat nápravy na mezinárodních fórech a zda je možné jednostranná národní rozhodnutí
týkající se energetiky napadnout z opačné strany zeměkoule. Článek obsahuje přehled použitých právních ustanovení a dále analyzuje postavení problematiky hodnocení přeshraničních dopadů na životní prostředí v rámci národních právních řádů a systému mezinárodního práva životního prostředí. Příspěvek dochází k závěru, že výsledek daného konkrétního případu je potřeba vidět z širší perspektivy a že opatření, která přijala Mikronésie, budou pro ostatní státy a pro
jednotlivce inspirací k tomu, aby využili legislativy upravující hodnocení přeshraničních dopadů a mezinárodního obyčejového práva. Současně dochází k posilování velmi účinné metody vymáhání národního práva a práva EU, když veřejnost v zemi původu má právo využít pomoci poškozeného státu nebo jeho veřejnosti. To by nepochybně pomohlo k získání mezinárodní publicity a překonání nebo oslabení silných tlaků vyvíjených na odpovědné národní orgány.