Výhrada veřejného pořádku je jedním z nejsložitějších institutů mezinárodního práva soukromého, který omezuje aplikaci cizího práva. Jasné a přesné vymezení “veřejného pořádku” je obtížné, neboť ruské právo tento pojem nedefinuje, což je zdrojem problémů při jeho aplikaci. Autorka proto analyzuje praxi ruských soudů související s vymáháním cizích rozhodčích nálezů, a to právě s ohledem na aplikaci výhrady ordre public. Na základě analýzy jednotlivých případů dospívá autorka k závěru, že výrazem ordre public se rozumí základní zásady ruského práva, obecně uznávané principy morálky, na nichž je ruský právní řád založen, obecně uznávané principy a normy mezinárodního práva apod. Zjistíme, že pojem veřejného pořádku není totožný s obsahem práva Ruské federace a že veřejný pořádek Ruské federace je synonymní se základy sociálního pořádku ruského státu. Pojem veřejného pořádku lze proto využít pouze ve výjimečných případech, kdy by aplikace cizího práva vedla k následku, který není dle ruského pojetí spravedlnosti přijatelný.