Zatímco kontinentální právo pojímá principy veřejného pořádku (ordre public) jako pilíř právního a sociálního řádu tvořící jeho dlouhodobou konstantu, veřejný pořádek tak, jak jej chápe Common law, patří do značně širší legislativní kategorie. V tomto pohledu jsou si veřejný zájem a veřejný pořádek, jako dvě různé kategorie, mnohem bližší, než je tomu dle právních řádů kontinentálního práva. Přesto však zůstávají kategoriemi separátními. Nicméně rostoucí tendence argumentovat poukazováním na veřejný zájem a směšování veřejného zájmu s veřejným pořádkem (ordre public) – často v důsledku terminologických nepřesností – je alarmující, neboť vede k rozšiřování námitky veřejného
pořádku a k častějšímu užívání výhrady veřejného pořádku, což je v rozporu se zájmy mezinárodního společenství. Veřejný zájem není neurčitým právním pojmem. Představuje abstraktní pojem, který je možné určit pouze na pozadí zvláštních právních norem (předpisů, standardů). Jeho subjektem jsou osoby, které tvoří volně určenou, nicméně v zásadě určitelnou skupinu, a je obvykle vyjádřen formou [absolutně] kogentních norem (které mají v mezinárodním právu soukromém obvykle podobu norem imperativních). Zatímco institut veřejného pořádku má účinky negativní, kogentní normy působí jako normy pozitivní. Avšak pouze ve výjimečných případech je veřejný zájem považován za natolik převažující, aby byl kvalifikován jako veřejný pořádek a byl chráněn kvalifikovanými právními prostředky. Na rozdíl od absolutních imperativních norem veřejný pořádek nevyžaduje určení veřejného zájmu a jeho konkrétního subjektu či prostředku.